• Magnetoterapie Česky, English, Deutch, Français, Espagnol, Russian
  • Magnetoterapie

    Poznatky, fyziologické a patofyziologické odpovědi na působení magnetických polí

     

    Využití magnetoterapie
  • VASODILATACE

  • MYORELAXACE

  • SPASMOLYTICKÝ ÚČINEK

  • ANALGETICKÉ PŮSOBENÍ 

  • AKCELERACE HOJENÍ 

  • PROTIZÁNĚTLIVÉ PŮSOBENÍ 

  • PROTIEDÉMOVÉ PŮSOBENÍ
  •  

     

     

    Magnetoterapie

     

    Úvod

    • Magnetoterapie je dnes značně rozšířená fyziatrická metoda, kterou díky jednoduchosti obsluhy přístrojů používají i lékaři z jiných oborů. Problém je v tom, že v našem písemnictví není příliš mnoho článků zabývajících se touto tématikou a tedy ne vždy se přístroje používají optimálním způsobem. Spoléhá se spíše na návod k použití přístroje, kde se často vyskytují informace povrchní a ne zcela korektní. Jako i v jiných oborech, a ve fyziatrii pak zvlášť, je třeba pečlivě rozmyslet, zda je aplikace vybraného faktoru vhodná a zda kombinace více faktorů je účelná a do jaké míry.
    • Tento článek přináší obecné informace, jak přistupovat k aplikaci magnetoterapie. Článek chce ukázat možnosti efektivního využití tohoto druhu fyzikální léčby a inspiraci k dalšímu použití.

     

     

    Fyzikální podstata magnetického pole

    • Magnetické pole je definováno jako pole pohybujícího se náboje, které působí na jiné pohybující se náboje. Pod pojmem pohybující se náboj rozumíme elektrony ve vodiči (vodič, kterým protéká elektrický proud), elektrony ve vakuové trubici (např. obrazovka TV, počítačové video displejové terminály apod.), ionty v elektrolytické lázni atd. Zdrojem statických magnetických polí u permanentních magnetů jsou elektrony na orbitách atomů a jejich spinové magnetické momenty.
    • U magnetického pole určujeme jeho velikost a směr, jde tedy o pole vektorové. Přiložením elektrického napětí na vodič začne vodičem protékat elektrický proud a jednotlivé vektory volných elektronů ve vodiči se sčítají a tedy čím větší proud vodičem prochází, tím má generované magnetické pole větší intenzitu.
    • Intenzita magnetického pole klesá se vzdáleností od zdroje. V případě aplikátorů pro magnetoterapii je vztah složitější, ale lze říci, že čím plošší je aplikátor, tím je tento pokles od čela větší, jinými slovy, tím má pole větší gradient, to znamená většinou ve vzdálenosti pouhých 10 cm nalézáme zlomky hodnot ve srovnání s plochou aplikátoru.
    • V případech solenoidů, to znamená bezjaderných cívek, do kterých se umísťuje pacient, nebo např. jeho končetina je pole orientováno ve směru osy této duté cívky a uvnitř nacházíme gradienty nižší, přičemž na vnitřním povrchu je pole nejsilnější, klesající směrem ke středu a samozřejmé i k okrajům solenoidu.
    • Statická magnetická pole: během času se nemění ani velikost ani směr magnetického pole, příkladem je Země, pole v okolí např. ferritových magnetů, v okolí elektromagnetů napájených stejnosměrným proudem.
    • Časově proměnná magnetická pole: během času se mění buď velikost nebo směr magnetického pole, nebo obě veličiny současně. Běžně nacházíme magnetická pole střídavá v okolí jakýchkoliv vodičů, které jsou připojeny k síti a protéká jimi proud. Např. stolní lampička, kávovar, lednička atd.
    • Homogenní magnetická pole mají ve všech bodech měřeného prostoru stejnou velikost i směr, u nehomogenních polí toto neplatí.
    • V magnetoterapii se u nás běžně používají magnetická pole pulzní, tedy časově proměnná a nehomogenní. V těchto případech se elektronicky na určitou dobu spíná do obvodu aplikátoru (cívka elektromagnetu) proud. Ačkoliv se spíná napětí vesměs pravoúhlé, tvar proudu pravoúhlý nikdy není. Ve tkáni, která je elektricky vodivá a kterou lze přirovnat k systému uzavřených vodičů, v nichž se indukuje proud. Ten však nikdy není stejného průběhu jako aplikované pole ale vždy bifázický.
    • Homogenita, resp. ne homogenita pole závisí na geometrii aplikátoru
    • Velmi důležitou a příjemnou vlastností magnetických polí je jejich schopnost pronikat bez změny indukce (intenzity) i směru tkaninami a všemi ve zdravotnictví běžně užívanými materiály. Z praktického hlediska to znamená, že magnetoterapii lze aplikovat i přes oděv (odpadá ztráta času svlékáním) i přes sádrový nebo jiný obvaz. Navíc je vyloučeno lokální popálení elektrickým proudem, které se zřídka objevuje u "klasických" elektroléčebných procedur.

     

     

     

    Fyziologická odezva na expozici magnetických polí

    • Zdá se, že magnetická pole působí jak místním i celkovým mechanismem. Pod pojmem "celkový mechanismus" rozumíme působení prostřednictvím CNS a/nebo ovlivněním imunitních mechanismů. Při konstrukci přístrojů je většinou dávána přednost zdůraznění místního působení. Proto jsou konstruovány spíše malé, lokální aplikátory, které navíc jsou lehčí a manipulace s nimi je snazší. Jde rovněž o to, aby byly minimalizovány případné vedlejší účinky, zejména navození poklesu TK, které je tím pravděpodobnější, čím větší objem těla je exponován
    • Nejen v případě magnetických polí ale i u jiných fyziatrických procedur je znám protizánětlivý účinek. Stejně jako u tzv. "lázeňské reakce" lze očekávat asi u 1/3 léčených přechodné počáteční zhoršení s následným zlepšením jak subjektivních tak i objektivních ukazatelů.
    • Jde o to, že počáteční nespecifická stimulace aktivuje fagocytární (fagocyt - buňka pohlcující drobné částečky , zvl. mikroby) aktivitu poly morfonukleárních leukocytů ( bílých krvinek) (PMNL), které při této činnosti extra celulárně produkují super oxidový radikál anion O.2. Ten je zodpovědný za projevy zánětu - rubor, tumor, calor, dolor, functio laesa. Tato forma aktivního kyslíku jednak přímo indukuje aktivitu super oxid dismutázy (SOD) lokalizované m.j. na povrchu intimy cév, která redukuje O.2 na peroxid vodíku a zároveň inhibuje (utlumuje) aktivitu katalázy (enzym) (KAT), která přítomný peroxid vodíku štěpí na kyslík a vodu. Znamená to, že zpočátku (odhadem první 3 dny) je přítomna vyšší koncentrace H2O2 v místě zánětu díky aktivaci SOD a současně inhibici KAT. To však dále znamená pokles koncentrace leukotriénů (snad neúčinnějších aktivátorů fagocytózy), které jsou oxidativně destruovány H2O2. Tento navržený mechanismus vysvětlí jak zmíněné zhoršení stavu pacientů, ale rovněž pozorované překvapivě rychlé antimikrobiální působení magnetických polí např. u sinusitid (zánětlivé onemocnění vedlejších nosních dutin), osteomyelitid (chirurgický zákrok na kosti) apod.

     

     

     

    Možnosti použití magnetoterapiePřehled specifikace použití

      


    ZÁSADY PRAKTICKÉHO POUŽITÍ

     

    • Aplikátory musí být přiloženy co nejblíže k exponované oblasti těla. Nicméně nevadí vrstva oděvu, obvaz apod.
    • Pro mikrobiálně indukované záněty lze doporučit frekvenci 25Hz. Optimalizováno u dětských sinusitid (zánětlivé onemocnění vedlejších nosních dutin..)
    • Pro sterilní záněty frekv. do 10Hz. Empirie (zkušenost) u revmatických onemocnění.
    • U degenerativních onemocnění pohybového aparátu se osvědčily frekvence nad 10Hz. Pokud jsou přítomny známky zánětu, platí bod3).
    • Při sledování perfúze dolními končetinami bylo zjištěno, že frekvence do 10Hz způsobovaly okamžitou vazodilataci (rozšíření cév), které přetrvávala několik desítek minut. Pokud byla použita frekvence 25 a 50Hz, po několik desítek minut trvající vasokonstrikci (zúžení cév) došlo k několik hodin přetrvávající mohutné vazodilataci (rozšíření cév).
    • V případech "tenisových loktů" nebo "zmrzlých ramen" je účelná simultánní expozice C-pateře (krční páteř). Lze doporučit nízkou (do 10Hz) frekvenci místně a na oblast C-páteře frekvenci vyšší (25Hz).
    • Pokud je magnetoterapie terapie použita pro léčbu akutních vert. (obratlových) alg. (bolestivých) syndromů (současný výskyt několika příznaků typických pro určitou chorobu), je účelné exponovat spouštěcí body .
    • Celková denní doba expozice by neměla překročit 60 minut, jednotlivá expoziční doba 40 minut.
    • Magnetoterapie by měla být aplikována alespoň v prvních 5 sezeních denně, nebo 2x denně. Po té lze doporučit postupné prodlužování expozičních intervalů, např.

    Týden/Expozice
    1.     Týden – denně
    2.     Týden- denně
    3.     Týden – Pondělí, Středa, Pátek
    4.     Týden – Úterý, Čtvrtek
    5.     Týden – Středa

    • Ukazuje se, že pokud tato léčba selže po 20 expozicích, nejspíše selže zcela. Toto neplatí pro hojení zlomenin s prodlouženou dobou hojení, ev. paklouby, kde lze očekávat známky hojení nejdříve po 30 dnech. RTG obraz však v těchto případech ukazuje zdánlivé zhoršení ve smyslu dilatace a rozšíření lomné linie. Je to patrně dáno aktivací osteoklastů (obrovitá buňka kostní dřeně). Po té lze očekávat jak end- tak periostální (blanitý obal kostí,okostnice) tvorbu svalku (novotvořená vazivová nebo kostní tkáň spojující úlomky kostí).
    • Asi u 1/3 revmatiků lze očekávat zhoršení po prvních 3 expozicích. To není důvodem k přerušení léčby, ale k úpravě režimu, jak je uvedeno výše, tedy především snížením frekvence (=frekvence tj. počet periodicky se opakujících dějů za sekundu).
    Klinická magnetoterapie

    Top produky

    DIMAP V - typ Arduino
    4 výstupy,
    dotykový displej ....
    Skladem
    info o produktu
    INDAP INSUF
    Dávkovač
    podkožních
    injekcí CO2 ....
    Skladem
    info o produktu
    ZSA1 - sada aplikátorů
    ....
    Skladem
    info o produktu
    Sada č. 6 - Arduino
    ....
    Skladem
    info o produktu
    Technimag TRIO
    ....
    Skladem
    info o produktu